Slovo o hudbě

Má milá Song, vážení hosté!
V této západní kultuře se věří, že na počátku bylo Slovo. Stvořitelský slogan známe všichni: Slovo bylo učiněno tělem. Dovol, drahá Číňanko z jiných koutů světa, povím ti svou fantazii, jak to tehdy asi mohlo být.
Byla nebyla pradávná hlubina prázdna a z ní náš pámbu tvořil ráj. Užíval k tomu základní materiál bytí, tedy: Slovo. A když byl ráj hotov, ze zbylého materiálu stvořil úplně prvního spisovatele. Jak nás totiž informuje Písmo svaté, jen co si Adam protřel oči, začal bloumat rájem a dělal totéž, co Bůh, jenže naopak. Ne „slovo bylo učiněno tělem“, ale zpětným chodem, z už hotových těl zase dělal slova, což mají v popisu práce dodnes všichni spisovatelé. Slovy vzletnými i střízlivými, veršem vázaným i volným, s nesmírným gustem dával jména všeckněm hovadům i ptactvu nebeskému, taktéž pak bylinám a každé chrastině polní, což ho moc uspokojovalo, neboť to byla první hra tvůrčího ducha...ale čím dál tím víc se ho zmocňovala jistá bezradnost.
"Ty, Všemohoucí, mám problém." pravil plynnou rajštinou, jazykem rajským. "Víš, všechno kolem dokážu popsat moc pěkně, pro kdejakou žoužel jsem vymyslel vtipné jméno…taky se ti líbí, viď? Ale to...jak bych to řekl?...to, co je na ráji skutečně rajské, to, co dělá ráj rájem...ta nádhera, ta…pro to nějak chybí slova. Nevíš náhodou, proč?" "To víš, že vím, Adame," odpověděl pámbu. "Ráj je nevýslovný. Proto je to ráj, ne? Kdyby byl výslovný beze zbytku, byl by to leda nějaký disneyland anebo lunapark." A tak byl stvořen nejen první spisovatel, ale i první tvůrčí krize, aby se už nikdy neodloučili. Na Adama padla strašná bezmoc. Slov měl spousty, napadala ho pořád nová...ale na podstatu ráje stejně nestačila. Bůh viděl Adamovo zoufalství. "Poslyš, hochu," řekl, "mám pro tebe návrh.
Nevýslovné ti vplen nedám, nevýslovné – to je prostě boží, to mám ve správě já. Ale moment, něco jsem pro tebe vymyslel." Vložil Adamovi do těla a duše cosi, co tu ještě nikdy nebylo. Jeho řeč se stala zpěvem. Náš profesní praotec běhal po ráji a zpíval. "Aha!" zpíval. Piano i forte, eroico, erotico, scherzoso, cantabile i dolce. Tvářil se jako blažený šílenec. Konečně chápal, co je to ten ráj. Pak ten příběh pokračoval, bohužel, jak známo. Člověk zahradu rajskou opustil. Jediné, co mu z ní zůstalo, je hudba. V ní je občas slyšet to, co dělalo ráj rájem. Slovo bylo učiněno tělem, nevýslovné bylo učiněno zpěvem. Z nevýslovného se stala píseň, šanson, árie, dumka, gospel, spirituál… song.
Tak dík za připomínku ráje a mnoho štěstí tvému zpěvu, Song!